Táta dostal romantický záchvat, jaký se dostavuje u starší generace pravidelně, že by si zopakoval plavbu ze svého ranného mládí. Totiž sjet si Vltavu. K této myšlence nadchnul i svého bratra Dana. Všichni další zúčastnění byli pro, takže se naplánovalo půjčení lodí i trasa autobusem pro ty, co měli jet jinak, než autem. Což byla naše rodina. Při vší optimalizaci spojů a přestupů to vycházelo na neuvěřitelných 7 hodin cestovaní autobusem z Prahy do Vyššího Brodu.Ráno pro tátu začalo hezky, protáhl se a mohutně si prdnul, ostatně skoro jako každý chlap co vstane z postele. Když chtěl přidat ještě jednoho pšouka, došlo mu, že je něco špatně a zmizel na záchod. Z něj se vynořil po hodině a půl se sinalým výrazem ve tváři a nepublikovatelným sdělením k ostatním členům rodiny. Nicméně nasedl do auta a vyrazil za Ondrou, od kterého jsme si půjčovali debla a pak do Vodáckého ráje, kde jsme brali kajak pro mámu a druhého debla pro Dana a Kačku. Ondra prý celou cestu hýkal a dusil se, co slyšel ranní otcovu story. Což ostatně každý, kdo to slyšel a představil si jízdu autobusem.
U nás před domem se naložila bagáž a skoro hned pak přijel Dan pro auto. Začal hýkat stejně jako Ondra když slyšel ranní událost. Jeho škodolibá radost však netrvala dlouho a po jeho tváři proběhl stín obav, když mu máma opatrně sdělila, že je možné, že ona pojede s Kačkou na lodi a on na kajaku, protže neví, zda se ona do kajaku vejde. To již s naprosto se zděšeným výrazem prohlásil, že v celém jihočeském kraji zkoupí veškeré lubrikanty a mámu do toho kajaku nacpe děj se co děj. Poslední slova byla slyšet již přes zavřené dveře auta a prokluzující kola ve smyku jak prchal.
Cesta autobusem proběhla v klidu a při tátovi stáli snad všichni svatí. Je fakt, že hned po příjezdu do kempu vyhledal toalety, ale to již hlavní cíl mise byl splněn, totiž dojet do Vyššáku a neposrat se u toho. Asi hodinu po nás dojeli i Kačka s Danem a furt obcházeli tátu a kontrolovali nenápadným zrakem zadní část jeho kalhot. Když nic nenašli, sjeli jsme ke hrázi a postavili naše bydlení. Protože nás 
čekal náročný zítřek, šli jsme hned spát. Tedy my všichni ano, jen táta se probudil úderem jedné hodiny po půlnoci a začal s turistikou. Stan - záchod. Záchod - stan. Celková vzdálenost tam a zpět byla asi 400 - 500 metrů. Tuhle trasu absolvoval až do rána asi 28 krát. Není proto divu, že jej ráno hrozně bolely nohy :-)Fakt je, že kdo se na tátu podíval, tak s ním musel mít soucit. Ranního balení se neúčastnil a jen tak posedával a tvářil se žalostně. Mamince se táty želelo a nabídla mu prášek. Když jej spolknul v očekávání, že se mu uleví tak jej další slova proradné matky srazila ještě hlouběji do zoufalství. Víš, ten prášek tě asi prožene, jsou to laktobacily, řekla. V ten okamžik se zastavil čas, z otcových úst se vznesl sten: cooooo a pak další nepublikovatelné věty. Z jeho očí čpěla vražda a každý soud by jej musel osvobodit. Dan s Kačkou nevěřícně koukali z jednoho na druhého a Dan po čase řekl, že kdyby táta se vrhnul na mámu, tak mu snad i pomůže. :-) Naštěstí si táta musel znovu odskočit, již asi po dvatřicáté a tak na fyzickou likvidaci mé matky nedošlo. V tomto mezičase jsme zatím naložili lodě a dali je na vodu a čekali na tátu. Když se vrátil, tak nemluvil a nasedl na loď a rozjeli jsme se k Herberťáku. Místo rozbořeného jezu s průjezdem na levé straně byla postaven skluzavka vpravo a hromada lodí čekala na průjezd a sjezd. Po sjezdu skluzavky jsme na prvém vhodném místě museli udělat zastávku a čekat na tátu.
Někteří z nás, ti plnoletí, to spojili s konzumací alkoholu a navazováním známostí. Žádné další zastávky jsme nečinili až do Rožmberka, kde jsme se zastavili na rychlý nákup a tátovi se splnil sen a koupil si živočišné uhlí. Splutím šlajsny a objetím ostrohu jsme se dostali k tábořišti, kde jsme se rozhodli zůstat ještě druhý den a jít se podívat na hrad Rožmberk.Druhý den pro mě začal krásně,
mohla jsem budit dospělé. Příjemná to činnost. Hlavně když já jsem hravá a veselá a jim se nechce vstávat. Ten den také táta poprvé zkusil jíst, zvládl půl housky s vepřovou pomazánkou a jakékoliv lečící pokusy ze strany maminky s díky a potom i sprostými slovy odmítal. 
Po chvilce maminka pochopila, zvláště když mého tátu podpořila Kačka i Dan a tátovi přestala nabízet jakékoliv samaritánské služby. Po probuzení a hlavně snídani jsme vyrazili vzhůru ke hradu Rožmberk. Abych řekla pravdu, z jeho vnitřku si moc 
nepamatuji, ale výhled z věže byl uchvacující, hlavně na řeku, která obtáčela kopec s hradem z jeho dvou třetin. Večer jsme si chteli udělat malý ohníček a tak jsme vyrazili do lesa na dřevo. V okruhu dvou kilometrů byla vysbírána jakakoliv větevka. Takže jsme museli potupně koupit dřevo u správce a ještě si jej sami odvézt. Tedy dospělí, ja jsem seděla na kolečku se dřevem a hezky se vezla.
