Dál pokračovala cesta tak nějak normálně, ale na zajímavosti to zase nabralo na prvním krumlovském jezu, tedy respektive před ním. Boží mlýny melou pomalu a tentokráte se chtělo mamince. Jenže nebylo kde a tak se zkusila maskovat stromem. Jenže každou chvíli někde vykukovala, nebo přetékala. Když se vrátila, tak jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na 
historický šerm a turnaj na místní zámek. Táta se dobrovolně nabídl, že bude hlídat lodě. Když jsme odešli, tak si šel zkusit kajak, ale představte si trupíka s tělem kajaku, jak po rukach vyběhne z vody :-). Takže aby zahnal horko a únavu skočil si pro pivo do hospody přes most, kde když zjistili, že ten chudák musí hlídat lodě, tak mu tam to pivo sami nosili po půlhodinových intervalech. My jsme přišli asi za třiapůl hoďky, takže si to jistě dokážete představit sami :-)Po našem návratu jsme pokračovali v plavbě po řece až k myší díře. Kdo to tam zná, ví, že kdysi se tudy přenášli lodě. To dneska již nejde. Místo toho je tam půjčovna lodí a malý travnatý ostrůvek plný kopřiv. A tam to na tátu zase přišlo. Jenže kam s tím. Tenhle problém už měl Neruda. Dan tátu převezl na ten ostrůvek a po chvilce tam vezl i mě, a aby nejel s prázdnou vezl tátu zase zpět. Jenže i s papírem. Takže po malé chvilce musel jet znova s papírem pro mě a pak mě zase převážet zpět. Prostě celý převozník Cháron. Když jsme byli již všichni kolektivně vyprázdněni, tak se jelo na velkou atrakci, hlavní krumlovský jez, za kterým je mostek, na kterém stojí turisti a baví se vodáky, kteří se pod šlajsnou koupají. Zda se baví i vodáci pohledem na turisty mě není známo, ale asi ne. My s tátou a Danem a Kačkou jsme se rozumně rozhodli, že přetáhneme. Máma se rozhodla, že pojede. Jela. Krysila. Táhla kajak proti proudu :-) a nadávala nám jak špaček, že jí nejdeme pomoct.
Bohužel neexistuje fotodokumentace takže z tohoto úseku není nic k dispozici. Vzhledem k tomu, že čas byl proti lásce i nám, začali jsme usilovně bydlovat vodu, abychom se někde zavčasu upíchli a některé z nás usušli. Jako napotvoru nebyl žádný kemp v dohledu a ani na mapě, ale když již začal večer klepat na dveře a řeku tak táta zahlédl jižanskou vlajku.
Pod vlajkou srub a vedle srubu postavu připomínající Krakonoše. Chvilka rychlé a zdvořilé konverzace s příslibem menší útraty v místním bufetu jsme byli vyzváni k tomu, abychom se tam utábořili. Důvodem byla i moje maličkost. Postavili jsme stany a šli splnit slib menši útraty. Táta měl 
slinu ještě od čekaní u lodí a když zjistil, že čepují Egenbergra, tak si hned jednoho dal. To se již začal trousit celý náš team a každý si dal na co měl chuť. Pro mě to byl dobrý čas. Měla jsem vše nač jsem pomyslela. Naše ženske plnoleté osazenstvo a Dan pili "béžovku" až dnes 
jsem pochopila, že to byla Becherovka, táta Egenbergra a aby místní správce se necítil škodný tak ten Rum. Ten odpadl první, takže dospělí se střídali u pípy a lahví a čepovali si sami. Jako další jsem odpadla já, věkem a únavou, nikoliv opojnými nápoji 
omamného charakteru. Další v pořadí byla Kačenka, které se neudělalo dobře, v závěsu jí následoval Dan a pak to samotné rodiče u ohně již přestalo bavit, takže šli spát také. Co mě však bylo záhadou, že ráno spali všichni hlavou venku ze stanu. Maminka říkala, že prý jistota je jistota. Kačenka druhý den vypadala, jako kdyby vstala hrobníkovi z lopaty nebo rovnou z hrobu. Bylá celá zelená a taková zpomalená. Pro mě to byla záhada proč s ní není taková sranda. Ale neřešila jsem to. Také Dan byl takový přepadlý a nebylo mu moc do smíchu. Takže celý den jsme ztrávili ještě na onom tábořišti a teprve druhý den jsme vyrazili k cili naši cesty. Během té se 
však již nic tak vzrušujícího jako v předcházejících dnech nic nestalo. Za zmínku stojí jen návštěva Dívčího hradu a skákání po hradbách.
Lidé hodnotí své dovolené různě, o té naší se dá říci, že letošní byla z větší části o hovně :-D .
